Trujillo

Plaza de Armas

Na první pohled Trujillo nepůsobí nic moc, dokud nedojdete na hlavní náměstí, které je plné maličkých barevných koloniálních domků. Náměstí, stejně jako ulice Calle Pizzaro tvoří centrum města, zrekonstruované, barevné, plné obchůdků, bank a sem tam nějaká kavárna. Nejlepší je Ovideo, kde mají skvělé dorty i pisco sour, levné a vydatné menu a příjemnou a rychlou obsluhu, což je na peruánské poměry dost neobvyklé.

Trujillo není moc turistické a tak v samotném městě se toho nedá ani moc dělat. Pokud se člověk moc neorientuje, může mít problém najít i nějakou zajímavou hospůdku a narozdíl od všech předchozích míst, není tady žádná veřejná prádelna. Další kuriozitou je, že místní lidé mají slabost pro Gringos (bělochy), takže komentáře, povolávání na ulici a focení se s váma není žádnou výjimkou. Já jsem se na severu Peru s domorodcema musela fotit nejmíň 5x.

Huanchaco

Tři nejvýznamnější místa v okolí jsou:
1. rybářská vesnice Huanchaco, kde bohužel v době naší návštěvy chcíp pes, ale dá se tady půjčit vybavební na surf, prohlédnout si druhý nejstarší kostel v Peru a prozkoumat tradiční rákosové lodě. Jezdí sem z města autobus asi za 2 soles a to docela často.

Místní autobusy jsou vůbec vtipné, většinou jsou strašně mrňavé, takže se tam našinec sotva vsouká, hraje tam televize a mimo řidiče je v každém autobuse takový nahaněč, který vyvolává kam autobus jede, otevírá a zavírá dveře a vybírá jízdné. Jízdné řády, zastávky nebo nějaké sofistikované označování autobusů neexistuje snad v celém Peru :-) Ale o to je to větší zábava a nikdy jsme nedojely blbě.

Chan Chan

2. Chan chan, největší město na světě vystavené z nepálených cihel. Dojet se k němu dá taky autobusem, tím samým, co do Huanchaca, a prohlídka turistům zpřístupněného komplexu zabere tak hodinku. Je nepředstavitelné, že celý komplex měl skoro 20 km čtverečních.

3. Huaca de la Sol, Huaca de la Luna - mochijský chrámový komplex asi 8 km od Trujilla. Součástí je i muzeum, kde si můžete prohlédnout exponáty, které byly v chrámech nalezené. Je zajímavé, že celý komplex byl objeven relativně nedávno, protože náš průvodce nám vykládal, jak na místě jako malý hrál fotbal. Prohlídka s průvodcem je povinná, přišla mi možná až moc dlouhá, ale dozvěděly jsme se spoustu věcí i mimo  chrámovou tématiku (třeba že babička pana průvodce všem hostům chystá jako uvítací pokrm morče).

Huaca del Sol

V Trujillu jsme byly i v kině (autobus do Huazaru jel dost pozdě) a ochutnaly jsme morče (v El Rincorn de Vallejo). Po pravdě, jednou v životě to stačí. Prvně nechápu, proč peruánci chovají morčata, když na nich není vůbec žádné maso a druhak, když vám ho přinesou půlku na talíři i s hlavou a tlapama, máte pocit, jako když jíte krysu, což je zážitek, který bych si snad odpustila. Ale kdo ví, třeba by si peruánec s pečeným králíkem připadal, jako když jí kočku.