 |
| Taquile s mraky proklatě nízko |
Ale musím pochválit cestu, bus cama je opravdu dobrá investice, protože člověk má fůru místa na nohy a opravdu skoro leží. V buse si tím pádem člověk odpočine a ušetří tak čas i peníze za případný ubytování.
U autobusáku jsme odolaly vábení neodbytných taxikářů (kteří troubí, volají a více či méně neodbytně nabízejí svoje služby každému, kdo aspoň trochu vypadá jako turista. A my jsme vypadaly s baťohem a světlými vlasy hodně :-) a v pěkné zimě a mrholení jsme došly až do přístavu, kde jsme si za 25 soles objednaly cestu po ostrovech. Shodou okolností jsme jely místním trajektem, tedy takovou malou bárkou asi pro 20 lidí. Cestou zpět se ovšem projevily následky špatného jídla v Cuzcu a litovala jsem, že jsme nejeli turističtější, rychlejší a voňavější lodí. :-) Navíc místní lidé jsou strašně hodní a tolerantní, takže jsme na vodu vyrazili s hodinovým zpožděním, protože jsme museli čekat na zbloudilého pasažéra.
 |
| Výhled z kopečku na Taquile |
Titicaca je ve výšce asi 3 500 mnm a je to znát. Nejen, že mraky vypadají podezřele nízko, ale jakýkoli výstup do kopce dá člověku pěkně zabrat. My jsme nejprve jeli na ostrov Taquile, kde jsme si pěkně vyšláply kopeček až na hlavní náměstí, zakousli pstroužka a dozvěděli se o sofistikovaném systému čepic, který na tomto ostrově funguje.
Našimi společníky byli postrarší pár ze Španělska (pán by si měl ale zopakovat zeměpis i dějěpis), Peruánec, který vypadal jako pravý indián a alternativní američanka Rachel. V rámci možností jsme s nimi docela pokecaly. Španělé měli pochopení pro to, že mi je zle, Peruánec mě trošku vystrašil tím, že se v Colca kaňonu (což byla naše příští destinace) ztratil nějaký pár a Američanka vyprávěla o svojí skoro roční cestě po jižní Americe. Byli to milí společníci.
 |
| Taquile - náměstí a mladík s čapkou |
Z Taquile jsme jeli na ostrovy Uros, což jsou plovoucí ostrovy postavené ze slámy. To už mi ale bylo moc zle, abych z toho cokoli měla, tak jen pár fotek. V přístavu jsme chytly první taxi, ubytovaly jsme se ve zbytečně drahém hotelu Pukara a dál už nic nevím. Jedině snad to, že na každou cestu je potřeba vzít si s sebou pořádnou zásobu tvrdého alkoholu :-)
Další den jsme malátné posnídaly v posledním patře hotelu - krásný výhled - a prvním taxíkem přejely na autobusák. Tam jsme doběhly první bus do Arequipy a dalších 6 hodin jsme jen seděly, kochaly se nebo spaly.
 |
| Uros |
Žádné komentáře:
Okomentovat