15 dní před odjezdem - co k tomu říct?
Vždycky jsem chtěla někam frčet a už se to neodvratně blíží. I když, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Já každopádně už mám švihadlo a trénuju.
Adrenalin roste a pak zas klesá úměrně tomu, kolik toho musím ještě stihnout v práci. Na to, že tam budu už jen týden a den, tak toho mám ještě požehnaně. Všem, co tohle budou číst a musí přebírat některé moje projkety se předem omlouvám, že všechno nebylo hotový jak jsem plánovala (Dájo - držim palce!).
Pořád přemýšlím, jak se vyrovnat se stresem 30h cesty. V zásadě je jen málo alternativ - buď se můžu totálně opít (ale to nevím, jestli by mě pustili na palubu:-D), nebo zfetovat práškama na spaní nebo na ukidnění (ale co když zapomenu vystoupit), nebo si můžu vsugerovat, že všechno bude v pohodě (o co taky jde, viset ve výšce 8 km je přece pro lidký bytosti naprsoto normální a přirozené) a nebo můžu vyvolat paniku, způsobit scénu v letadle a v neposlední řadě se nechat vyloučit z přepravy a jak jsem vždycky vyhrožovala, jet lodí nebo vlakem. Asi bych nestihla začátek školy (možná ani konec), ale bylo by to zajímavý dobrodružství. Tak kdyžtak cestou zpět.
Podám zpávu, jak to dopadlo.
15 dní před odjezdem - co je připravené?
mám:
letenku
zajištěnou školu
vizum
blog
novej foťák
ISIC
zdravotní pojištění
očkování (ne, že byto do AUS bylo potřeba)
webcam
barmanskej kurz
kreditku
léky na rok
slib, že až se vrátim, poslední zub no. 8 jde ven (asi se ještě chtěl podívat do světa, mizera jeden)
vymyšleno asi milon věcí, kam se chci podívat
průvodce
ubytování na prvních pár dní
vysosaný konto
...
nemám
ubytování na zbytek pobytu
práci
odhlášení od OZP
čočky
novou českou SIMku (už asi 2 dny mi nejde mobil:-)
zorganizovanou good bye party
a hromadu dalších věcí. Každopádně toho mám víc než nemám, což je dobře.
Tak to tak na úvod stačí. Další zpráva přijde časem, až bude o čem psát. Zatím se můžete podívat na recepty na Trixi cooks.