Indie - zapis III

Tak jsem si dala chvili offline a ani nestihla pripravit dalsi report, tak tedy aspon rychle a strucne.

JOGA
Ze zacatku docela zvlastni, 3 hod cviceni po ranu, to neni nic pro me, navic hodina z toho standing poses, ale nakonec jsem si zvykla. Iyengar joga je vlastne forma hata jogy a tady v tomhle centru se ucila hlavne se zamerenim na spravny postoj a dobre provadeni pozic. zadny stretching is the pourpose of excersising, jak jsem slysela na spouste jinych hodinach, proste feel grounded and it will come. bajecny, moc se mi to libilo a tesim se na dalsi cviceni.

JIDLO
Mam za sebou kurz tibetsko indicke kuchyne a zdaleka plati, ze nejlepsi jidlo je cocka, palacinky a hlavne cerstve ovoce. vcera jsem mela nejlepsi banan ve svym zivote, o tom se mi v cechach ani nesnilo. taky fresh juicy (z poulicnich stanku - snad to nebude mit nasledky) jsou bezkonkurencni. takze ovoce rulez!

UBYTOVANI - DHARAMKOT
Na jogovej kurz jsem se prestehovala asi 2 km na sever, vstavani neni moje vec a chodit rano hodinu do kopce se mi nezdalo jako dobry napad. takze ubytko 10x levnejsi, v miste 10x klidnejsim a hezcim = maximalni spokojenost. navic s bezva sousedy, s kterymi pokracuju v cestovani.
akorat manager porad nikde, ani kdyz jsem se ubytovavala, ani kdyz jsem odchazela, tak snad nasel klicek i penize za bydleni vcas a neceka, kdy se ukazu :-)

LIDI
Co clovek vysila, to taky dostane. myslim, ze tady to plati dvojnasob. asi vysila dobre, tady jsem zatim  potkala samy super lidi. Na joze Marii a Virginii z Argentiny, se kteryma jsem byla vetsinu svyho volna v Dharamsale. Asistant teacher z jogy (Marianna) a sousedi z ubytovani (Bernard a Thomas) jsou moji cestovni partaci tedka v Rishikeshi. A je to nejvetsi pohoda, zadny velky zkoumani a road trip neprobiha, ale pohoda pro teslo i dusi. Joga rano na terase, luxusni snidane, dneska koupani v rece, ...
I Indove v pohode, clovek si muze rict, ze jsou otravni, ze zebraj, porad troubi a maj tu desnej bordel, ale na druhou stranu jsou to mili a srdecni lidi a kdyz je clovek otevrenej, vzajemne setkani probihaj bajecne.

RISHIKESH
nejvetsi indicke centrum jogy, jeden ashram vedle druheho, posvatna reka ganga, misto, kde vzniklo White Album od Beatles, hory, dusno, kocici zlato, luxusni ovoce, hidnu chramy a kravy uplne vsude. takhle nejak jsem si Indii predstavovala, rusnou, barevnou, zivou. nastesti to tady neni tak divoky, hodne pesich cest a hlavne zelen a priroda, takze zadnej smrad a davy. sezona zacne akorat kdyz ja odjedu, to se tady sejdou jogovi mistri z celyho sveta /indie/ a sposuta cviceni chtivych dusi.

Tak to je pro dnesek vse, dalsi zapis asi az z domova, spolu s fotkama.
Tesim se na videnou.

Indie - zapis druhy

Jestli jsem v minulem zivote nebyla buddhisticky mnich, nestanu se jim v tomhle zivote, tak v tom pristim uz urcite, protoze jsou naprosto vyborny, mily a snad maji i porad dobrou naladu <3>Zde par fotek, nez napisu dalsi povidani.

Pohled z okna v Mc Leod Ganj

Buddhisticti mnisi na Temple Road
Krava a mnisi cestou okolo sidla Dalajlamy


Indie - zapis prvni

Cesta:
Musim pochvalit Turkish Airlines - presny, prijemny, pohodlny, vyborny jidlo i servis, tedy cesta do Delhi byla hodne fajnova, i s 4hod prestupem.
Nasledovat melo 7h cekani v Delhi na let do Dharamsaly. Bohuzel, po 3 hodinach cekani jsem se dozvedela, ze skoro vsechny lety spolecnosti KingFisher jsou zruseny. Nebo aspon do tech zajimavejsich destinaci, vcetne te moji. Do Dharamsaly pry uz nic neletelo par dni a kdo vi, kdy zase poleti. No nevim, jestli neprehaneli.
Jedina alternativa s touhle spolecnosti byl Kasmir, coz jsem po precteni asi 4 varovani v pruvodci zavrhla a nakonec prijala nabidku, ze me do Himalaji odvezou taxikem. Takze misto dalsich 3 hod cekani a hod pohodlneho letu me cekala 12hod cesta taxikem. Nebyt uz 20 hod na ceste, tak nevim, jak bych to prezila, ale takhle jsem si aspon pekne dachla. Taxikar stejne moc anglicky neumel, takze na pokec to beztak nebylo. Mistnijsou slusnej tankodrom, takze to dost "houpalo" :-). Oproti tomu i cesta na Krizenec je nemecka dalnice.
Kdyz na cedulich psali Dharamsala 135, zajasala jsem, ze jeste treba 2 hod a jsme tam. Jak naivni, byly to skoro jeste hodiny 4, pac tohle mestecko je vysoko v horach a prumerna cestovni rychlost byla asi 40 km/h. Ale taxikar me aspon dovedl az do hotelu.

Ubytovani:
Ram, sef ubytovani V McLeod Ganji uz me cekal, nebot jsem jim pro jistotu z letiste zavolala, ze dorazim o dsot pozdejc.Nechtela jsem riskovat, ze prijedu o pulnoci buh vi kam a ukaze se, ze nemam kde bydlet.
Pokoj za 1000 rupii docela dobrej, kdyby nebyla porad mlha, tak i s paradnim vyhledem. Ale na mistni pomery cena dost nadsazena. Ram je hodne fajn a vstricnej, dokonce mi vzdy vecer uvaril caj, coz se v dalekych krajich ceni. Nebyt toho, ze me na ctvrtek vzbudila kocka, ktera se ke mne v pul 5 vloupala, se spalo fajn. Navic me pobavilo, ze v 9 vecer tu taky v telvizi vysilaji Jak jsem poznal vasi matku :-) Pripadam si jako doma - poprve.

Kvuli joze jsem se rozhodla prestehovat trochu bliz k joga centru, pac se mi nechtelo kazdy den rano chodit 45 min do kopce. Ted to mam asi 15 min z kopce, platim 150 rupii a mam hodne alternativni sousedy a moc peknej pokoj ve vesnici Dharamkot. Tyhle mini vesnicky se mi desne libi, protoze je tu malo lidi, nikdo nijak zvlast neotravuje, jsem v horach a je tu bezpecno. Jedina nevyhoda je, ze vedle pokoje tece takovy silny pramen, takze mi to pripada, jako by porad prselo. Coz ono sice prsi, ale ne zas tak moc :-)

Misto:
Nebyt vsudypritomnych a vzdypritomnych destu s mlhou, rekla bych, ze tohle je raj na zemi. Uplne jako z pohadky, vysoke hory, stale ale jeste zelene, vyhled strasne daleko na nizsi kopecky (Mc Leod ma asi 1800 mnm), jdouc po silnici lemovane jehlicnany si tady pripadam jako doma - podruhe. Po silnici cestou z jogy je vyhled na pekne vodopadky (teda pokud neprsni a neni zrovna mlha, coz je vic jak 50 % pripadu, haha. zas o to je to vzacnejsi a milejsi). Ale oproti ocekavani to tady voni, hezky, sveze, jarne. Hodne mi to tady pripomina Aquas Calientes v Peru, architekturou, prirodou, trochu lidma i vypadky energie ...

V Mc Leodu je to vetsi a turistictejsi, je tam vetsi zivo a hluk, vcetne neustavajiciho troubeni a sem tam nejakych otrapu. Jsou tam i 3 bankomaty fungujou asi podle nalady.
Netusila jsem, ze to nekdy reknu, ale diky svete za Western Union (coz je pro me synonymum legalni loupeze:-D).
Dalajlamovo sidlo je mnohem skromnejsi, nez jsem cekala, ale i tak impozantni. Fascinuji me mnisi, kteri se prochazeji po meste, debatujou, smskujou, sedi v kavarne a nebo se vedou za ruku s divcinou. Obcas reknou Namaste, usmejou se na vas a jdu dal. Sem tam jsem potkala i nejakou jeptisku. Dalajlamu bohuzel ne, to bych uz asi opravdu mela vic stesti nez rozumu, ale i tak je tady citi takova vseobjimajici pohoda a mir. Myslim, ze si exilove sidlo vybral dobre, stejne jako ja misto na vylet :-)

Jidlo:
To je trochu zklamani, zatim nejvic mi asi chutnala palacinka :-)). Indicke curry nic moc, tibetske nudlove pokrmy taky zadny zarak. Slany tibetsky caj s maslem je neco, co jsem samozrejme taky musela ochutnat a neni to uplne spatny. Bylo poznat, ze byl pripravenej z kvalitniho mistniho caje, v tom rozpustena slusna hrouda slaneho masla a chutove dobry. Jaci maslo, o kterem jsem kdysi cetla to ansi nebylo, ale nevadi. Jen si rikam, jestli za skoro celou probdelou noc mohl prave ten caj a jestli by nebylo lepsi pit ho poranu, nez k veceri.

V patrani po lahudkach mistni kuchyne pokracuju, zpravu podam v pristim zapisu.

Lidi:
Az na par otrapu, neodbytnych zebracek, kasmirana, ktery se me snazil presvedcit, at si udelam vylet do Lhadaku (Ram den predtim rikal, ze tam jsou neprujezdne silnice, tak nevim, jaky mel pan zamery) a typa z Western Union (loucic se se mnou slovy "hope to see you soon with more money" nebo tak nejak) jsou vsichni v pohode. Je tu hodne cizincu, kteri ovsem jsou videt tak poruznu. hodne latisnka amerika, spanelsko (jj, trenuju), skoro se mi zda, ze dominuje izrael, par amiku. V klastere jsem potkala hlucne polaky, na jogu se mnou chodi ruska a souseda mam rakusaka. Mistni jsou fajn.
Update patek vecer: Ruska kurz zabalila a Rakusak prave proti me v kavarne hraje sachy s nejakym svym krajanem.

Moda:
Indicti turisti nosi typicke indicke habity, alternativni turisti nosi typicke alternativni habity (asi mate predstavu, jak to vypada, ze:-), mene alternativni turisti nosej "typicky" indicky habity co se prodavaj na kazdem rohu, skoro vsichni nosi zabky, ale uplne vsichni a vsude maji destniky. Na makeup se tady moc nehraje a na perfektni vlasy uz vubec ne, nebot v ty sileny vlhkosti, ktera tady panuje snad ani neni mozny mit nejakej dobrej uces :-D Ale v zasade lidi chodej v tom, co maj zrovna suchy.

Joga:
Zatim probehla prvni, resp ted uz druha, z peti hodin, takze zpravu podam v dalsim hlaseni.

Snídaně na Karlově mostě


Hodnocení: *****

Příležitost: romantická snídaně, léčba kocoviny, nebo když chcete mít super fotky

Prostředí: pod otevřeným nebem, krásný výhled na Pražský hrad z jedné strany, Národní divadlo z druhé. Posezení může být trochu tvrdší, v dešti nevhodné. V zimních měsících nedoporučuji. Bez obsluhy.
Nevýhodou je "otevírací doba" - od rozbřesku do příchodu prvních stánkařů, tedy v létě asi od 4:30 do 8h, v zimě ještě v 8 ráno máte šanci na rychlé kafe :-)

Web: N/A

Adresa: Karlův most, Praha (mapa)

Karlštejn

 Další tip na jednodenní výlet z Prahy. Chytrý průvodce říká, že Karlštejn je po Pražském hradě nejnavštěvovanější českou památkou. Jsem si jistá, že to nebude jen tím, jak blízko je Praze. Ani dnes už poněkud archaickým filmem Noc na Karlštejně.

Nejprve trocha teorie: Karel IV si nechal Karlštejn postavit jako svoje letní sídlo, práce začaly už v roce 1348 (stejně jako založení univerzity, pokud se nepletu) a nepodílel se na nich nikdo jiný, než Matyáš z Arrasu (mimo jiné stavěl i kus katedrály Sv. Víta). Jak jsem se dočetla, poslední rekonstrukce proběhla koncem 19. století ve stylu purismu, ať už to znamená cokoli.

Mělník

Cestou na Kokořín stojí za to zastavit se i v Mělníce. Je to krásné malé městečko, jehož náměstí je krásně lemované podloubími, je tam zámek (se super vinným sklípkem, kam je možné se objednat na exkurzi) a ještě lepším výhledem na soutok Vltavy a Labe.

Kokořín

První místo, které jsem se v rámci své letošní výzvy rozhodla navštívit je hrad Kokořín, který ne zrovna dominuje, ale vytváří příjemnou turistickou destinaci v krásné krajině, plné vápencových skal a zelených údolí.

Ne nadarmo tady našel inspiraci např. Karel Hynek Mácha. (Kousek od hradu je i jeho vyhlídka, ale přes stromy není v podstatě nic vidět.)

V průvodci Kokořínsko doporučují jako fajn jednodenní výlet z Prahy, zejména pro zalesněné kopce a údolí, zajímavé skalní útvary a taky proto, že terén je nenáročný a hodí se na pěší tůry.

Nová výzva

Není to tak dávno, co jsem si koupila průvodce po Praze a České republice. Ne že bych si myslela, že neznám svojí rodnou placku, spíš si říkám, co vlastně v těch turistickejch průvodcích pro cizince píšou. Zároveň to považuju za super inspiraci na výlety.

Takže výzva zní: do 1. 6. 2014 navštívím všechny místa, který jsou v průvodci popsaný a vyzkouším maximum doporučenejch aktivit. Předem přiznávám, že ubytovávat se v 10 různých 5* hotelích nebudu, ale nějaký restaurace a možná i ubytko otestuju taky.

Tak National Geographic, těš se.

Citát dne

„Cestujeme do dalekých zemí, abychom mohli fascinovaně pozorovat lidi, které doma ignorujeme.“ Dagobert D. Runes

Ano, přiznávám se. Dělám to. Často.

A občas se mi to stává i doma. Stačí vyjet za hranice zaběhlé rutiny, okruhu svých známých a najednou se člověk ocitne v jiném světě. A přitom je kolikrát jen 20 km od domova.

Berlín na víkend

Chápu, že podle příspěvků na bolu to může vypadat, jako že jsem zanevřela na rodnou hroudu, nebo snad na Evropu. Určitě to tak není, akorát sebekázeň v přidávání příspěvků trochu pokulhává.

Tedy k věci. Posádka 3 dam se vydala na výlet do sousední metropole. Nejprve bylo třeba vymyslet, jak pojedem. Letadlo bylo vyřazeno jako první, ač první mělo být vyřazeno auto, jelikož ho ani jedna z nás nevlastní. Další možností byl autobus. Student Agency má docela fajn ceny, ale bohužel už nemá tak dobrý časy odjezdu, zvlášť když člověk jede jen na víkend. Vyhrály České dráhy. S InKartou 25 nás zpáteční lístek na osobu vyšel asi na 1500 Kč. Včetně rezervace, je třeba zajistit aspoň 3 dny předem (myslím).