Huaraz

Plaza de Armas

Huaraz je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Peru. Město je to tak akorát velké, aby tam člověk našel, co potřebuje, ale životní styl místních se mi zdál pořád dost pohodový a takový trochu líný, což určitě bylo způsobeno něčím víc, než jen vysokou nadmořskou výškou. V Huarazu je spousta turistických agentur, které vám zprostředkují jednodenní výlet, týdenní track nebo třeba lezení po horách, je tu několik dobrých restaurací, skromný trh a spousta krásných zelených náměstíček. Navíc kam se podívate, tam jsou hory, což má šťávu.

Ve městě jako takovém toho moc neuděláte, tak je třeba vypravit se buď do Chavínu, kde jsou zbytky víc jak 3,5 tisice let starého chrámu, nebo do národního parku Huascarán. My jsme neměly už moc čas, ani peníze, abychom se vydávaly na několikadenní tracky za fůru peněz, tak jsme vždy dělaly jednodenní výlety. Chavín bylo dost zklamání (navíc jsme jeli s agenturu a pořád musely na někoho čekat a tísnit se v nepohodlném autobuse), ale jezera Llanganuco, jezero 69 i ledovec Pastoruri stojí za návštěvu.

Llanganuaco

Na jezero 69 jsme jeli my dvě a banda 11 židů, což byl zážitek sám o sobě. Jely bychom na vlastní pěst, ale tím směrem žádná veřejná doprava nejezdí. Nejprve jsme se pobavily při snídani, kdy skupinka našich soplucestujících intenzivně řešila, jestli si vůbec mohou něco dát (neuměli moc španělsky, takže se navíc na vše ptali asi pětkrát), prohlédli si ryby, co paní domácí měla k dispozici a nakonec si dali kafe.
Vůbec k místnímu stravování - moje kafe s mlékem se zkládalo ze tří nádob - hrnek s teplou vodou, karafka s mlékem a ještě menší karafka s kafem.

Laguna 69

Když jsme dojeli na výchozí místo našeho putování, partička nebyla schopná se včas vypravit, pak půlka lidí šla jiným směrem, v cíli si rozdělali piknik, pustili si hudbičku, cigárko, čajíček. Chudák řidič čekal o 1,5 hod déle, než jsme byli domluvení.

Ale mimo spoluúčastníky je jezero krásný, ale cesta k němu zrádná. Jezero leží ve výšce 4700 mnm, takže se člověk pěkně zadýchá, než z těch 4200 vyleze. Navíc pokaždé, když už si myslíte, že tam budete přijde zklamání a další cesta. Naštěstí vysoké hory a okolní vodopády tohle utrpení kompenzují :-)

Banos termales de Monterrey

U ledovce, který je v 5000 mnm je ten výšlap ještě náročnější, ale zase místo 3 hodin trvá jen jednu. Pobyt v takové výšce je možná větší zážitek, než ledovec samotný. Jen nechápu, jak je možné na něm lyžovat.

Jeden den jsme si od organizovaných tůr (jediných za celý pobyt) daly pauzu a samy jsme šly k ruinám Wilcahuaín, od kterých je opět dechberoucí výhled na hory. Tam nás naštěstí vyvezl autobus, takže jsme ušetřily čas a mohly jít po svých do termálních lázní v Monterrey. Cesta byla opět zcela neoznačená, takže jsme opět skončily na nějaké kamzičí stezce. Ale viděly jsme ty krásné hory, hýkajícího osla, barevná prasátka a paní, které praly prádlo v potoce boucháním, což nás zaujalo.

Pastoruri

V lázních byli samí mladí domorodci, my jediné grinko a holčiny, tak kluci asi měli zábavu. Tak jsme se aspoň vyhřály, zaželezily pěkně rezavou vodou :-)