Ať žije internet aneb stručně co a jak!
Skoro nevěřím, že jsem doleteěla až sem, do HK. Je tady asi 7 ráno (mám všude ještě český čas), asi 20st. a mlhavo. Z letiště vidím zamlžené kopce, myslím, že ani nemá smysl je fotit.
Na další let tady budu čekat 2 hodiny, tak mám čas se trochu zmátořit, nebo aspoň podívat online. Mám ohromnou radost z toho, že tady mají wi fi. Ve Frankfurtu, odkud jsem odlétala, nic takového nebylo, což je škoda.
Ale asi bych to měla vzít od začátku. Už mnoho hodin bdím, nebo polospím, což se na mě docela podepisuje (viz hromada překlepů). Je fajn, že zatím vše probíhá bez problémů: let do Frankrfurtu měl sice asi 20 min spoždění, ale i tak jsem stihla sraz s Karol a ochutnávku jalečného vína. Jen je škoda, že jsem neměla víc času a nemohla si Frankfurt prohlídnout víc z blízka. Nicméně jsem usnula ve vlaku a málem přejela letiště. Na zemi se prostě spí líp než ve vzduchu...
Do Hong Kongu jsem dorazila před chvílí. Jak pravdivě prognózovala moje sousedka v letadle, je to tady fakt jako v prádelně. Cesta byla docela snesitelná, dlouhá a nedalo se spát, ale dalo se to vydržet. Jako super zvuková kulisa posloužil film "Piráti na vlnách", z kterého jsem sice tebntokrát nic neviděla, ale dobře se u něj odpočívalo. Turbulence byly v rámci mezí, vedle mě z jedné strany český pár mířící do Jakarty a dál, z druhé strany nějaký, tipla bych, hongkongžan. Lituju, že jsem něřekla na odbavení, že chci sedět v uličce. Člověk napasovaný mezi 2 cizími lidmi není ve svém přirozeném prostředí a soukat se ven taky není nic milého.
Teď mě čeká ještě asi 9 hod do Sydney a pak budu spát a spát a spát. Takže s tím počítejte :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat