Zacali jsme velkym nakupem a balenim a pakovanim veci. Kazdy pribuzny a znamy dodal neco, nekdo Ivan auto, Traudy mapu, stan a spacak, Pavel vybaveni pro pripad nouze a kazdy par rad a zkusenosti.
Vyrazili jsme na cestu 28.2. v 9 hod rano, smer sever, Gold Coast, Quick Silver Pro (soutez v surfovani). nejzajimavejsi bylo Legend Surf Museum, kde Scott Dilon, vyrobce surfu a surfar nam vypravel pribehy jak za mladych let (tzn tak v 70's) surfoval a jak se setkal se zraloky na Bondi a zil asi 5 min od mista, kde ja bydlim ted. pak jsme se ubytovali v kempu nad Balinou a hura chrnet. v noci se spustil slejvak a ten nas
pronasledoval dalsi 3 dny az k Townsville.
1/3
stavili jsme se v Byron Bay, videli jsme stado delfinu skakajicich na vlne a pak supajdili do Surfers Paradise. Protoze nikde nebylo napsano, kde se soutez v surfovani je. tam nam rekli, ze musime zpet dalsich 20 km do Coolongaty, tak jsme se zas otocili a jeli tam. ale uz bylo hodne hodin, tak jsme videli jen posledni heat, kde jel Fred Patacchia, Patrik Gudauskas a Owen Wright. Takze zadne velke star, nikdo z nich nebyl v moji knize o surfarich :-( a ani jeden se neumistil nijak zazracne. Vyhral Taj Burrow, ktery v moji knizce byl, coz je dukaz, je je dobrej. na druhou stranu, muj oblibeny Mike Fanning se taky na vzsledne listine nikde neobjevuje, takze to neni smerodatne.
Zajimave bylo, ze Coolongata lezi akorat na hranici mezi NSW a QLD, kde nemaji letni cas, takze v jedne ulici je o hodinu vic nez v druhe. Takze si dovedete predstavit toho Silvestra :-))
2/3
jsme videli jezit surfarky, ale stale prselo, tak jsme jeli dal. A prsi a prsi a prsi, mijime Brisbane, zatazene Sunshine Coast a jedem dal. uz je tma a porad jedem, dochazi benzin a jedem a jedem. a pak uz je fakt pozde, vsude pusto a konecne dojedeme do Ginginu, male vesnicky in the middle of nowhere. Clovek si vzpomina na strasidelne story z americkeho venkova, kde farmari delaji veci, o kterych se nemluvi. Ale byli jsme statecni, nakonec jsme nasli strechu nad hlavou (vedle nocleharny kamionaku).
3/3
frcime do Airlie Beach, vychoziho bodu na Whitsundays Islands. Stale prsi, cestou nas bavi napisy typu: "Stop Revive Survive, odpocivadlo za 50 km", Hospital 30 km zpet. Signal zadny. proste divocina. Benzinky uprostred pouste jsou taky zajimave, snad nezapomenu nahrat fotku. U Mackay je rezervace s nejvetsi populaci ptakopysku v Aus, ale nestihame, neda se nic delat. V Airlie beach se nakonec ubytovavame v hostelu, pocasi je nevyzpytatelne. Pres cestu nam prebehl osamoceny dingo.
4/3
chceme na whitsundays, ale nemame rezervovanou plavbu, spolehame tedy na stesti. a vskutku, je na nasi strane. jedna spolecnost ma zpozdeni a jeste se tam posledni dva pasazeri vejdou. ceka nas nejhezci plaz v Aus, Whiteheaven, tvorena odumrelymi koraly. jedem jedem a zas zacina prset :-S na plaz musime mit na sobe oblek proti meduzam, vypadame jako Aliens, ale meduzy nikde. presto je v tom sranda. plaz, kvuli pocasi, je velke zklamani :-( pak jedem na vyhlidku, ta je super, ale nejak mame malo casu. pak
snorchlujeme, coz je super. i v kalne vode je videt nespocet ruznych zivych koralu a barevnych rybek. prekvapilo me ale, ze vetsina spolusnorchlaru se boji vody a pouzivaji penove podpery. fotky dodam.
5/3
Konecne slunicko. V Bowenu, kus severne od Airlie snorchlujeme a vidime krasneho rejnoka a pak uz supky dupky do vnitrozemi. Misto pres Townsville jedeme pres Woodstock a navecer kempujeme v Charters Towers. Je, tam je ale zab, kdo by to byl cekal. Vedet, co nas ceka za hmyzi utoky, vezmeme si par s sebou.
Kempy v australii jsou obecne vyborne vybavene, gril a BBQ, lednice a kuchyn, nekde maji i TV. Sprchy jsou vetsinou na kod nebo na zamek a vicemene ve slusnem stavu. Prumerna cena za dva lidi ve stanu bez el. pripojky je 22 AUD.
6/3
Charters Towers prohlizime z auta, je to vyznamene centrum pro obchnodniky s dobytkem a ve sve dobe to bylo tezebni mesta s vlastni burzou. Cestou se mnozi hmyz a kobylky, auto zacina pochybne vonet a neni radno z nej vylezat, pokud to neni nutne.
Vtipna situace byla, kdyz na me po splachnuti ze zachodu vyskocila zaba. dal jsem to
radeji nedomyslela...
Projeli jsme Richmond, kde je muzeum dinosauru a pokracovali do Mt. Isa. Silnice uz je v tehle oblasti cervena a jak se blizime k mestu, obklopuji nas impozantni hory. Cely region Mt. Isa je velky jako Svycarsko (to pro zajimavost).
7/3
Dominantou Mt. Isa je tovarna/dul, kde se soustredi veskery prumysl. Jinak tam toho k videni moc nebylo, tak pokracujeme smer Stuart Highway (slavna silnice spojujici Adelaide a Dawrin pres vnitrozemi, v asfaltove podobe od roku '87, tedy skoro tak stara jako ja).
Dalsim cilem ma byt Tenant Creek, mesto, ktere bylo zalozeno na miste, kde se porouchalo auto prevazejici pivo a misto, aby ho ridici opravovali, uz tam zustali. musim rict, ze na me Tenant neudelal dobry dojem. Aboriginals se na cestovatele divali svyma tmavyma ocima s urcitym despektem nebo nelibosti, proto jsme jeli dal.
dalsi zastavka Devils Marbles, obrovkse kameny jeden na druhym. pri zapadu slunce byly impozantni, myslim, ze fotky budou mluvit samy za sebe.
nakonec jsme spali v UFO kempu, tedy kempu, ktery byl cely mimozemsky tematicky a meli tam ceske pivo i klokana. pivo dobre, klokan uz tolik ne. v noci nas vzbudila rana jak vystrel z pistole a pak takovy pochybny zvuk motoru, jako by nekdo chtel neco zamaskovat. po dlouhe debate o tom, co ty zvuky mohly byt jsme usnuli. rano nas pan domaci uklidnil, ze zadne zbrane, ani zadni pochybni kocovnici v okoli (neb kemp mel branu, kt se na noc zavira), ale explodovana elektricka baterie a pak generator. no ulevilo se nam, co si budeme psat.
8/3
Alice Springs!!! Konecne!
Mesto v pousti, teda melo byt, ale vsude bylo diky nedavnym destum zeleno. reka Todd sice byla vyschla, ale jinde to budelo zivotem. a v kempu jsme krmili male wallabiky (neco jako klokanek).
Mesto samo o sobe nic extra neni, na ulicich je hodne aboriginals, kteri jen sedi pod stromem a nic nedelaji. tak clovek nevi, co si mam myslet.
9/3
jedem do MacDonnel Rangers, pohori obklopujici Alice.bohuzel kvuli destum jsou nektere useky zavrene, tak se vydavame do zapadni casti. cestou jsme jeste zaskodili do Desert Parku, kde jsme se dozvedeli furu zajimavych veci o austraolske pousti (psat to sem nebudu, kdyby to nekoho zajimalo, dejte vedet). pak uz to
slo jedno za druhym, Simpson's Gap (fury much v nadherne prurve mezi rudymi skalami), Standley Chasm, dalsi uzoucka dira ve skalach a oak Ellery Creek Big Hole, kde se dalo koupat v nadherne chladive vode. pokud se nekdy budete motat kolem, vrele doporucuji.
10/3
po obede jsme dojeli do Yulary, resortu u Uluru. Kemp nebyl zadny zazrak, ale nic lepsiho nebylo. takze jsme "zakempili" a jeli do narodniho parku podivat se na pohori Katja Tjuta (nebo Olgas), kud od samotneho Uluru, kam jsme chteli na dalsi den. Kazdy dal 25 AUD za vstup do parku (nastesti na 3 dny) a pak, v oblezeni odporneho hmyzu, jsme vysli do hor, ktere jsou mene oblibene a zname, ale nadherne. park zaviral brzy, tak jsme nestihli projit vse, ale i tak to stalo za to. nakonec jsme videli uzasny zapad slunce na Olgas a
vyhubleho psika dingo, jak lovi na strome male ptacky.
v noci bylo slyset vyti dalsich smecek.
11/3
rano jsme se jeli podivat na vychod slunce u Uluru a jak bych to shrnula: moc lidi, moc mraku. pak jsme uluru cele obesli, 10 km a jeli zpet. celkovy dojem je takovy, ze je to obrovska skala uprostred roviny, ktera je povazovana za posvatnou, takze na ni neni radno vystupovat a na nekterych mistech je zakazano fotit. asi kdyby to misto bylo mene turisticke a nemuseli jsme tolik spechat zpet do kempu, vychutnali bychom si to vic. ale i tak to bylo dobre.
vecer jsme dojeli do Coober Pedy, mesta opalu. prijezd impozantni, jako by byl clovek na jine planete. zapadajici slunce vse ozaruje barvou cervanku a hromady vytezeneho piskovce (nebo vapence?) se podel cesty tyci jako homole cukru krystal. cim vic se blizime k mestu, kde 60 % lidi zije pod zemi, tim zajimavejsi nam misto pripada. Uluru, pche, Coober Pedy is the place to go! i my jsme spali v hostelu pod zemi, pane jo, bez oken, to byl zazitek.
12/3
v Coober Pedy jsme videli stary dul, podzemni byt a par vystav s opaly. lidi tam tim vylozene ziji. az na aboriginals, kteri tam bohuzel ziji alkoholem, coz je smutne a nevytvari to pocit bezpeci.
radeji vyrazit do Port Augusta, nasi posledni zastavky na Stuart Highway.
13-15/3
z Port Augusta jsme jeli pred Willcanii, Orange a Bathurst uz do Sydney. Cestou jsme spali v alternativnim kempu i v kempu kde se sesli sberatele veteranu. Vylet jsme zakoncili ve Featherdale Wild Life Parku, ktery kazdemu doporucuji navstivit, protoze tam je nejen fura peknych chlupacu, ale muzete si je i pohladit. kdo by byl rekl, ze koala neni hebka a na dotyk je jako fleecka.
Podtrzeno a secteno:
16 dni cesty
9000 km
3000 AUD
zazitek na cely zivot
minusy: malo casu a uz je konec.
PS: zapis z Tasmanie, kde jsem byla predtim dodam co nejdrive.
Žádné komentáře:
Okomentovat