Tassie

Zacatek nebyl uplne vydareny, pac jsme kvuli provozu dorazili na letiste o par minut po limitu. a musim uznat, ze se pan taxikar vazne snazil, abychom tam byli na cas, ale lepe to neslo. elektronic check in uz nesel, tak chvilka napeti a nastesti to jeste proslo. beztak melo ero asi hodinku zpozdeni. vyhled o okna kus pod sydney paradni, urcite by stalo za to vydat se tam na vylet. pohledy na Tassie horsi, takova placka bezovo zelena, bezlesnata. ale zajimava urcite.

a uz jsme v Hobartu. Sydney 30°C, Hobart 17°C. Hm, stane se. Co cert nechtel, nejen z a do Aus se nesmi prevazet jidlo, ale ani mezi jednotlivymi staty to nelze. a tak na letisti stoji pani celnice s hafikem, ktery ocuchava batuzky. uznavam, byla chyba brat s sebou ty jabkla, ale mohli to nekde hlasit nebo napsat. nastesti je jen vyhodili a tentokrat to bylo bez pokuty, ale pro priste jsem poucena. zadny syrovy ryby, ovoce, zeleninu ani rostliny uz mezi staty neprevazim (ceduli je i na kontinente nespocet).

rychle jsme sedli na dalsiho taxika (v Aus je ve 4 levnejsi taxik nez verejna doprava) a hura do hotelu. wow, ty vyhledy na hory, kdo by se byl nadal. vecer jsme se prisli po hlavnim namesti Salamanca, kde to zije rusnym vecernim zivotem (na konci par irskych hospudek) a voni samyma dobrotama. na Salamance je take spousta galerii a v sobotu se tam kona trh (ale nic special tam nemaji).


Hobart sam o sobe je maly a clovek ho projde z jednoho konce na druhy za par hodin. zajimava je ctvrt Battery, kde je jeden vystavni historicky domek za druhym, pak pristav a botanicka zahrada. z mesta je to pesky pravda kus z ruky, ale da se dojit.

treti den jsme se vydali na Mount Wellington, ktera je par km od Hobartu. cesta na vrchol je klikata, ale stoji to za to. jen byla skoda, ze vyhled clonil mrak, ale pokud se nekdo chysta do Tas, nemuzu nez vrele doporucit.



Dal jsme pokracovali do Huon Valley, proslulym slavnymi borovicemi, misty s typickymi cernymi labutemi a zajimavym narodnim parkem, kde kvete "Leatherwood = židelník ohebný", z ktereho se dela med (ale neni nijak zazracny, jak jsme zjistili pozdeji). v horach dobre, v parku take, ale nechtelo se nam platit dalsi poplatky za vstup do narodniho parku, tak jsme to otocili smerem na ostrov Bruny, odkud jsou zajimave plavby za wildlifem, lachtanama, albatrosema a podel impozantnich skal. ale ouha, je potreba jet trajektem a posleni jel kolem 6 vecer. takze zpet to Hobartu.

V Richmondu je druhy nejstarsi most v Australii z 19stol a je to (vicemene) pri ceste do Post Arthur, nejslavnejsiho mesta Tassie, byvale vezenske kolonie. na silnici kazdym krokem lezel prejety tasmansky cert nebo oposum, coz vyletu moc nepridalo (a posledni dny uz jsme meli alergii na rozjezdene zdechliny), ale naskytly se nam krasne vyhledy a pak prekvapive rozlehly komplex vezeni. vylet je na cely den, i na 2. v prostorach je muzeum a pak komplex uzitkovych budov. cekala jsem trochu jinou atmosferu, musim uznat, ale zazitek je. pry jeste lepsi v noci, kdy mesto organizuje strasidelne vychazky. pres den je to celkem nuda a prostory pusbi (presevsechno zlo, co se tam udalo) jako perfektni misto pro blazinec.


v Arthuru jsme se zdrzeli moc dlouho, takze jsme si nestihli prohlednout vychodni pobrezi. pokud se nekdo z ctenaru do Tassie chysta, snad bych i ten port vynechala a prohlidla si pobrezi, kdybych mela dopredu dost informaci. na druhou starnu, kazdy ma jiny vkus a zajmy, takze idealne stihnout vse.

V Laucestonu nas cekalo luxusni ubytovani v dome z C19, se sympa majitelem, ktery sam pripravoval snidane a pekl livance, trhal jablka z vlastni zahrady a vyrabel domaci marmelady. Ir, kdo by se byl nadal. Launceston je male mestecko s pivovarem a kus za mestem je krasna prochazka horama/parkem kde se da dokonce koupat. ale pozor, v nedeli odpoledne na sklenku vinka je VSUDE zavreno. zato vecer v hospode se vyskytuji krajani (mimo zapis, byl to spolubydlici moji kamaradky v Syd a jeho kamaradi, ale to jsem zjistila az casem). svet je maly, skutecne.

dalsi zajimavy poznatek, ktery jsem ucinila bylo, ze australie je zeme hrochu. na bondi beach to neni zrejme, ale mimo popularni mista je hodne obyvatel obrich rozmeru. chvili jsem o tom spekulovala (nekolik tydnu), na ceste kolem aus i ted tady v Syd. mimo to, ze se nikdo nehybe to bude asi i tim, co kdo ji. ke kazdemu jidlu jsou standardne smazene hranolky a porce jsou enormni. neni asi nutne zminovat, ze cim vetsi clovek je, tim vic se nezdravotinama cpe. i v restauracich jsou detska menu smazena.

z Launcestonu jsme se vydali do "wildlife parku", vlastne do koutku mladych prirodovedcu za 20 babek (stejne jako wildlife u Syd s 3x vesi rozlohou a vice zviratama). meli jsme ale stesti, ze zrovna bylo krmeni certiku, tak jsme se o nich dozvedeli furu veci (jako ze je kazdy jiny a ma jinak prouzky a ze vymiraji na nejake nadory na obliceji). taky jsme je videli se prat, slyseli sycet a mohli je i pohladit. dalsi plus byl nejmilejsi wombatik, fesak a pohlazeni klokana, ale to zas nebyla takova vyhra, pze byli drsni a divne se divali.

Davenport, pristav, jak naznacuje nazev, je mnohem drazsi na ubytovani nez Launceston (a prijizdi tam trajekt z Melbourne), ale celkove bych doporucila na vylet spis Launceston, protoze ma vic a zajimavejsi architekturu a atmosferu (ac smradlavejsi reku). V Davenportu je asi nejzajimavejsi majak a u nej muzeum s panem, ktery pusobi jako permanentne sjetej nejakou opojninou :-D

posledni den nas cekala tura do Cradle mountains. vyjedli jsme z Launcestonu, dal pres Deloraine, v Chudleigh jsme ochutnali vsechny mozne druhy medu a v Mole Creek jsme odbocili smerem na Alum Cliffs, kde ja nadherny vyhled na reku a hory. dal kolem King Salomon Cave (nakonec jsme nesli, moc penez, moc casu, zjevne nic lepsiho nez koneprusy) a pak po prasne ceste (na vlastni riziko) k Devils Gullet. Jestli neco doporucuju, tak tohle misto, kde desne fici, ale jsou tam prekrasny hory a perfekni vyhled. Pak kus zpet a pres Cethanu, Moiru do Cradle Valley, kde konecne bylo mozny dat si neco k snedku. na takovou turu radeji priste se svacinou ;-) no a tam jsme zaplatili za vstup na nar parku, sedli na bus a cely kus jsme projeli az k Dove Lake. uz se pripozdivalo, tak jsme moc pesich tur bohuzel nestihli, ale aspon jsme videli divokeho wombatika. takze to stalo za to! pres hory jsme dojeli do Queenstownu. Oh sweet lord, ten prijezd. covek vyjede z hor a najednou znacka Queenstown a pak pustinohory a nejaka stara tovarna. no potes.

Rano jsme zjistili, ze mesto je to zajimave (na den), ma specialni atmosferu venkova a tezebnictvi, krajina okolo je fascinujici a rozhodne se nejedna o turistickou destinaci. lidi jsou presto mili a vstricni a dokonce jsme potkali Polaka, co cestuje po AUS (nebo po svete, uz nevim) pres 10 let na kole.

Z Queenstownu jsme uz frceli smer letiste s jedinou zastavkou u Lake St. Claire. Tam taky tak na den na turu. Nebyt nepriznoivych instrukci pujcovny, zajeli bychom jeste na Russell Falls, ktere jsou dokonce na znamkach. ale nestihlo se, treba jeste bude sance.

No a pak uz jen rychle zpet do Sydny, pred dalsi turou (popsanou v predeslem clanku).