kdo by to byl rekl, ze mi nekdy AUS bude pripadat jako Belgie. ale skutecne, uz se to zacina priblizovat. jeste jsem nestihla napsat ani 4. kapitolu sveho ducharskeho belgickeho zazitku a hle, uz i tady se zacinaji dit divne veci (aspon mam inspiraci co tam psat).
bourky, vichrice a vanice me nechavaji s chladnou hlavou, i kdyz kolikrat me v noci vzbudi. pak se jen podivam z okna a vidim obrovsky - vzdy osviceny - strom, jak se zmita sem a tam v tom straslivem vetru. za okny to zni, jako kdyby se tam prohanela meluzina.
ale jak rikam, na tohle uz jsem si celkem zvykla, i kdyz spi se mi v tom mizerne. zvlast,kdyz sousedovic baby doprovazi meluzinu svym bezutesnym krikem a placem.
ale posledni dobou spim cim dal tim hur (jeste ze tu neni topeni - viz ten belgicky pribeh). uz parkrat se mi stalo ze polospim a najednou mam pocit, jako by u me v pokoji nekdo chodil. je to fakt dost neprijemny pocit a hlavne nepredstavitelny, protoze od postele ke dverim (ta delsi cast pokoje) je to presne 5 kroku. nejak nevim, co si mam myslet. asi je to znameni, ze se mam vazne prestehovat kamkoli jinam. v noci se tu obcas pekne bojim, kdyz jsou spolubydlove buh vi kde...
navic mi nekdo ze snury ukradl muj plazovy rucnik, takze se tady zjevne deje neco velice podezreleho... :-S
budu vas prubezne informovat
Žádné komentáře:
Okomentovat