Mělník

Cestou na Kokořín stojí za to zastavit se i v Mělníce. Je to krásné malé městečko, jehož náměstí je krásně lemované podloubími, je tam zámek (se super vinným sklípkem, kam je možné se objednat na exkurzi) a ještě lepším výhledem na soutok Vltavy a Labe.

Kokořín

První místo, které jsem se v rámci své letošní výzvy rozhodla navštívit je hrad Kokořín, který ne zrovna dominuje, ale vytváří příjemnou turistickou destinaci v krásné krajině, plné vápencových skal a zelených údolí.

Ne nadarmo tady našel inspiraci např. Karel Hynek Mácha. (Kousek od hradu je i jeho vyhlídka, ale přes stromy není v podstatě nic vidět.)

V průvodci Kokořínsko doporučují jako fajn jednodenní výlet z Prahy, zejména pro zalesněné kopce a údolí, zajímavé skalní útvary a taky proto, že terén je nenáročný a hodí se na pěší tůry.

Nová výzva

Není to tak dávno, co jsem si koupila průvodce po Praze a České republice. Ne že bych si myslela, že neznám svojí rodnou placku, spíš si říkám, co vlastně v těch turistickejch průvodcích pro cizince píšou. Zároveň to považuju za super inspiraci na výlety.

Takže výzva zní: do 1. 6. 2014 navštívím všechny místa, který jsou v průvodci popsaný a vyzkouším maximum doporučenejch aktivit. Předem přiznávám, že ubytovávat se v 10 různých 5* hotelích nebudu, ale nějaký restaurace a možná i ubytko otestuju taky.

Tak National Geographic, těš se.

Citát dne

„Cestujeme do dalekých zemí, abychom mohli fascinovaně pozorovat lidi, které doma ignorujeme.“ Dagobert D. Runes

Ano, přiznávám se. Dělám to. Často.

A občas se mi to stává i doma. Stačí vyjet za hranice zaběhlé rutiny, okruhu svých známých a najednou se člověk ocitne v jiném světě. A přitom je kolikrát jen 20 km od domova.

Berlín na víkend

Chápu, že podle příspěvků na bolu to může vypadat, jako že jsem zanevřela na rodnou hroudu, nebo snad na Evropu. Určitě to tak není, akorát sebekázeň v přidávání příspěvků trochu pokulhává.

Tedy k věci. Posádka 3 dam se vydala na výlet do sousední metropole. Nejprve bylo třeba vymyslet, jak pojedem. Letadlo bylo vyřazeno jako první, ač první mělo být vyřazeno auto, jelikož ho ani jedna z nás nevlastní. Další možností byl autobus. Student Agency má docela fajn ceny, ale bohužel už nemá tak dobrý časy odjezdu, zvlášť když člověk jede jen na víkend. Vyhrály České dráhy. S InKartou 25 nás zpáteční lístek na osobu vyšel asi na 1500 Kč. Včetně rezervace, je třeba zajistit aspoň 3 dny předem (myslím).

Lima

Na Limu nám zbyly jen necelé dva dny, takže jsme toho vlastně moc nestihly ani neviděly. První den jsme se byly podívat v turisty oblíbené a u pláže ležící čtvrti Miraflores a odtamtud jsme šly pěšky do čtvrti Baranco, která je hned vedle. Baranco se mi líbilo víc, protože je takové poklidnější a hlavně jsme si tam daly výborné jídlo. Bylo to potřeba, protože pak nás čekal velký suvenýry kupující maraton, který nás úplně zničil.

Druhý den jsme s mým kamarádem Juanem, který byl tak hodný, že nás nejen ubytoval, ale i vyzvedl v 6 ráno na autobusáku, prošli centrum Limy, dali si výborný rybí obídek (s mým oblíbeným nápojem chica morada) a prohlédli jsme si archeologické muzeum, které nám připomnělo všechno, co jsme do té doby viděly. 

Byly to pěkné, ale moc rychlé dva dny a najednou jsme seeděly v taxíku na letiště. Celou dobu se mi zdálo, že taxík jede úplně na jinou stranu, ale po víc jak hodině jízdy jsme nakonec dorazily tam, kde jsme před měsícem začaly.

Ještě pozn.: na letišti není dobré kupovat žádné suvenýry, protože stojí 3 - 10x tolik co na trzích ve městě. A nebyl ani dobrý nápad dávat si tam jídlo, protože jsme kvůli laxnímu peruánskému pohostinství málem nestihly let :-)

Huaraz

Plaza de Armas

Huaraz je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Peru. Město je to tak akorát velké, aby tam člověk našel, co potřebuje, ale životní styl místních se mi zdál pořád dost pohodový a takový trochu líný, což určitě bylo způsobeno něčím víc, než jen vysokou nadmořskou výškou. V Huarazu je spousta turistických agentur, které vám zprostředkují jednodenní výlet, týdenní track nebo třeba lezení po horách, je tu několik dobrých restaurací, skromný trh a spousta krásných zelených náměstíček. Navíc kam se podívate, tam jsou hory, což má šťávu.

Ve městě jako takovém toho moc neuděláte, tak je třeba vypravit se buď do Chavínu, kde jsou zbytky víc jak 3,5 tisice let starého chrámu, nebo do národního parku Huascarán. My jsme neměly už moc čas, ani peníze, abychom se vydávaly na několikadenní tracky za fůru peněz, tak jsme vždy dělaly jednodenní výlety. Chavín bylo dost zklamání (navíc jsme jeli s agenturu a pořád musely na někoho čekat a tísnit se v nepohodlném autobuse), ale jezera Llanganuco, jezero 69 i ledovec Pastoruri stojí za návštěvu.

Llanganuaco

Na jezero 69 jsme jeli my dvě a banda 11 židů, což byl zážitek sám o sobě. Jely bychom na vlastní pěst, ale tím směrem žádná veřejná doprava nejezdí. Nejprve jsme se pobavily při snídani, kdy skupinka našich soplucestujících intenzivně řešila, jestli si vůbec mohou něco dát (neuměli moc španělsky, takže se navíc na vše ptali asi pětkrát), prohlédli si ryby, co paní domácí měla k dispozici a nakonec si dali kafe.
Vůbec k místnímu stravování - moje kafe s mlékem se zkládalo ze tří nádob - hrnek s teplou vodou, karafka s mlékem a ještě menší karafka s kafem.

Laguna 69

Když jsme dojeli na výchozí místo našeho putování, partička nebyla schopná se včas vypravit, pak půlka lidí šla jiným směrem, v cíli si rozdělali piknik, pustili si hudbičku, cigárko, čajíček. Chudák řidič čekal o 1,5 hod déle, než jsme byli domluvení.

Ale mimo spoluúčastníky je jezero krásný, ale cesta k němu zrádná. Jezero leží ve výšce 4700 mnm, takže se člověk pěkně zadýchá, než z těch 4200 vyleze. Navíc pokaždé, když už si myslíte, že tam budete přijde zklamání a další cesta. Naštěstí vysoké hory a okolní vodopády tohle utrpení kompenzují :-)

Banos termales de Monterrey

U ledovce, který je v 5000 mnm je ten výšlap ještě náročnější, ale zase místo 3 hodin trvá jen jednu. Pobyt v takové výšce je možná větší zážitek, než ledovec samotný. Jen nechápu, jak je možné na něm lyžovat.

Jeden den jsme si od organizovaných tůr (jediných za celý pobyt) daly pauzu a samy jsme šly k ruinám Wilcahuaín, od kterých je opět dechberoucí výhled na hory. Tam nás naštěstí vyvezl autobus, takže jsme ušetřily čas a mohly jít po svých do termálních lázní v Monterrey. Cesta byla opět zcela neoznačená, takže jsme opět skončily na nějaké kamzičí stezce. Ale viděly jsme ty krásné hory, hýkajícího osla, barevná prasátka a paní, které praly prádlo v potoce boucháním, což nás zaujalo.

Pastoruri

V lázních byli samí mladí domorodci, my jediné grinko a holčiny, tak kluci asi měli zábavu. Tak jsme se aspoň vyhřály, zaželezily pěkně rezavou vodou :-)