Tassie

Zacatek nebyl uplne vydareny, pac jsme kvuli provozu dorazili na letiste o par minut po limitu. a musim uznat, ze se pan taxikar vazne snazil, abychom tam byli na cas, ale lepe to neslo. elektronic check in uz nesel, tak chvilka napeti a nastesti to jeste proslo. beztak melo ero asi hodinku zpozdeni. vyhled o okna kus pod sydney paradni, urcite by stalo za to vydat se tam na vylet. pohledy na Tassie horsi, takova placka bezovo zelena, bezlesnata. ale zajimava urcite.

a uz jsme v Hobartu. Sydney 30°C, Hobart 17°C. Hm, stane se. Co cert nechtel, nejen z a do Aus se nesmi prevazet jidlo, ale ani mezi jednotlivymi staty to nelze. a tak na letisti stoji pani celnice s hafikem, ktery ocuchava batuzky. uznavam, byla chyba brat s sebou ty jabkla, ale mohli to nekde hlasit nebo napsat. nastesti je jen vyhodili a tentokrat to bylo bez pokuty, ale pro priste jsem poucena. zadny syrovy ryby, ovoce, zeleninu ani rostliny uz mezi staty neprevazim (ceduli je i na kontinente nespocet).

rychle jsme sedli na dalsiho taxika (v Aus je ve 4 levnejsi taxik nez verejna doprava) a hura do hotelu. wow, ty vyhledy na hory, kdo by se byl nadal. vecer jsme se prisli po hlavnim namesti Salamanca, kde to zije rusnym vecernim zivotem (na konci par irskych hospudek) a voni samyma dobrotama. na Salamance je take spousta galerii a v sobotu se tam kona trh (ale nic special tam nemaji).


Hobart sam o sobe je maly a clovek ho projde z jednoho konce na druhy za par hodin. zajimava je ctvrt Battery, kde je jeden vystavni historicky domek za druhym, pak pristav a botanicka zahrada. z mesta je to pesky pravda kus z ruky, ale da se dojit.

treti den jsme se vydali na Mount Wellington, ktera je par km od Hobartu. cesta na vrchol je klikata, ale stoji to za to. jen byla skoda, ze vyhled clonil mrak, ale pokud se nekdo chysta do Tas, nemuzu nez vrele doporucit.



Dal jsme pokracovali do Huon Valley, proslulym slavnymi borovicemi, misty s typickymi cernymi labutemi a zajimavym narodnim parkem, kde kvete "Leatherwood = židelník ohebný", z ktereho se dela med (ale neni nijak zazracny, jak jsme zjistili pozdeji). v horach dobre, v parku take, ale nechtelo se nam platit dalsi poplatky za vstup do narodniho parku, tak jsme to otocili smerem na ostrov Bruny, odkud jsou zajimave plavby za wildlifem, lachtanama, albatrosema a podel impozantnich skal. ale ouha, je potreba jet trajektem a posleni jel kolem 6 vecer. takze zpet to Hobartu.

V Richmondu je druhy nejstarsi most v Australii z 19stol a je to (vicemene) pri ceste do Post Arthur, nejslavnejsiho mesta Tassie, byvale vezenske kolonie. na silnici kazdym krokem lezel prejety tasmansky cert nebo oposum, coz vyletu moc nepridalo (a posledni dny uz jsme meli alergii na rozjezdene zdechliny), ale naskytly se nam krasne vyhledy a pak prekvapive rozlehly komplex vezeni. vylet je na cely den, i na 2. v prostorach je muzeum a pak komplex uzitkovych budov. cekala jsem trochu jinou atmosferu, musim uznat, ale zazitek je. pry jeste lepsi v noci, kdy mesto organizuje strasidelne vychazky. pres den je to celkem nuda a prostory pusbi (presevsechno zlo, co se tam udalo) jako perfektni misto pro blazinec.


v Arthuru jsme se zdrzeli moc dlouho, takze jsme si nestihli prohlednout vychodni pobrezi. pokud se nekdo z ctenaru do Tassie chysta, snad bych i ten port vynechala a prohlidla si pobrezi, kdybych mela dopredu dost informaci. na druhou starnu, kazdy ma jiny vkus a zajmy, takze idealne stihnout vse.

V Laucestonu nas cekalo luxusni ubytovani v dome z C19, se sympa majitelem, ktery sam pripravoval snidane a pekl livance, trhal jablka z vlastni zahrady a vyrabel domaci marmelady. Ir, kdo by se byl nadal. Launceston je male mestecko s pivovarem a kus za mestem je krasna prochazka horama/parkem kde se da dokonce koupat. ale pozor, v nedeli odpoledne na sklenku vinka je VSUDE zavreno. zato vecer v hospode se vyskytuji krajani (mimo zapis, byl to spolubydlici moji kamaradky v Syd a jeho kamaradi, ale to jsem zjistila az casem). svet je maly, skutecne.

dalsi zajimavy poznatek, ktery jsem ucinila bylo, ze australie je zeme hrochu. na bondi beach to neni zrejme, ale mimo popularni mista je hodne obyvatel obrich rozmeru. chvili jsem o tom spekulovala (nekolik tydnu), na ceste kolem aus i ted tady v Syd. mimo to, ze se nikdo nehybe to bude asi i tim, co kdo ji. ke kazdemu jidlu jsou standardne smazene hranolky a porce jsou enormni. neni asi nutne zminovat, ze cim vetsi clovek je, tim vic se nezdravotinama cpe. i v restauracich jsou detska menu smazena.

z Launcestonu jsme se vydali do "wildlife parku", vlastne do koutku mladych prirodovedcu za 20 babek (stejne jako wildlife u Syd s 3x vesi rozlohou a vice zviratama). meli jsme ale stesti, ze zrovna bylo krmeni certiku, tak jsme se o nich dozvedeli furu veci (jako ze je kazdy jiny a ma jinak prouzky a ze vymiraji na nejake nadory na obliceji). taky jsme je videli se prat, slyseli sycet a mohli je i pohladit. dalsi plus byl nejmilejsi wombatik, fesak a pohlazeni klokana, ale to zas nebyla takova vyhra, pze byli drsni a divne se divali.

Davenport, pristav, jak naznacuje nazev, je mnohem drazsi na ubytovani nez Launceston (a prijizdi tam trajekt z Melbourne), ale celkove bych doporucila na vylet spis Launceston, protoze ma vic a zajimavejsi architekturu a atmosferu (ac smradlavejsi reku). V Davenportu je asi nejzajimavejsi majak a u nej muzeum s panem, ktery pusobi jako permanentne sjetej nejakou opojninou :-D

posledni den nas cekala tura do Cradle mountains. vyjedli jsme z Launcestonu, dal pres Deloraine, v Chudleigh jsme ochutnali vsechny mozne druhy medu a v Mole Creek jsme odbocili smerem na Alum Cliffs, kde ja nadherny vyhled na reku a hory. dal kolem King Salomon Cave (nakonec jsme nesli, moc penez, moc casu, zjevne nic lepsiho nez koneprusy) a pak po prasne ceste (na vlastni riziko) k Devils Gullet. Jestli neco doporucuju, tak tohle misto, kde desne fici, ale jsou tam prekrasny hory a perfekni vyhled. Pak kus zpet a pres Cethanu, Moiru do Cradle Valley, kde konecne bylo mozny dat si neco k snedku. na takovou turu radeji priste se svacinou ;-) no a tam jsme zaplatili za vstup na nar parku, sedli na bus a cely kus jsme projeli az k Dove Lake. uz se pripozdivalo, tak jsme moc pesich tur bohuzel nestihli, ale aspon jsme videli divokeho wombatika. takze to stalo za to! pres hory jsme dojeli do Queenstownu. Oh sweet lord, ten prijezd. covek vyjede z hor a najednou znacka Queenstown a pak pustinohory a nejaka stara tovarna. no potes.

Rano jsme zjistili, ze mesto je to zajimave (na den), ma specialni atmosferu venkova a tezebnictvi, krajina okolo je fascinujici a rozhodne se nejedna o turistickou destinaci. lidi jsou presto mili a vstricni a dokonce jsme potkali Polaka, co cestuje po AUS (nebo po svete, uz nevim) pres 10 let na kole.

Z Queenstownu jsme uz frceli smer letiste s jedinou zastavkou u Lake St. Claire. Tam taky tak na den na turu. Nebyt nepriznoivych instrukci pujcovny, zajeli bychom jeste na Russell Falls, ktere jsou dokonce na znamkach. ale nestihlo se, treba jeste bude sance.

No a pak uz jen rychle zpet do Sydny, pred dalsi turou (popsanou v predeslem clanku).

a mame tu prvni monzun

leto se pomalu chyli ke konci. zavratne teploty okolo 40°C byly vseho vsudy jen 2 dny a kdo vi, asi je jich uz znovu nedockame. nastesti :-)))

vcera vecer prisel obrovsky vytrvaly lijak (ne vytrvala prehanka jako vetsinou) a prselo cely vecer, celou noc a ted cele dopoledne. predpoved hlasa bourky do nedele, od PO prehanky, ale vetsinou jim to nevychazi, takze prichazejici vyletnici: nebojte se, ale vezme radeji paraplata.

a jeste na zaver prikladam fotku z plazove webcamery. neni sice videt vse do detailu, ale ta seda na obzoru mluvi jiste za vse.








a co rikaji mistni noviny? evidentne je to halvni zprava dne, tak si dovolim krapet zacitovat:
More wet weather will blanket many parts of NSW and Sydney after summer rains caused flash flooding and property damage across the state.
For the 24 hours to Saturday at 9am (AEDT), areas around Moruya, on the state's south coast, received up to 110mm of rain.
Three homes around Sydney were struck by lightning on Friday afternoon, with 10 people evacuated from one building after a roof collapse.


tak ze bych sla jeste posurfovat? :-D

zatracene meduzy

Leto, teplo. sviti slunicko, clovek si privstane, aby se trosku potrenoval ve vodnich sportech. Paradicka, pohodicka. jenze jakmile vleze do vody, ouha, tu ma pocit, ze ho neco zahlo, tam ma pocit ze ho neco svedi. ale zadny puvodce v dohledu. nebudeme to vzdavat, nejsme zadne babkovky. tak jeste parkrat do vody, ale to uz je neprijemne palivy pocit moc silny. hura z vody a zjistit o co jde.

ah, zatracene meduzy. mistni nejcastejsi druh, blue bottle (viz obrazek z national geographic) sice neni nijak zasadne nebezpecny oproti jinde se vyskytujici box jelly fish, jejiz pozahani je smrtelne nebezpecne, nicmene i tohle zahnutni je pekne otravne. tahle priserka ma pekne dlouha chapadla, ktery se omotaj okolo nohy, ruky, ... cloveka a necheteji se pustit a zahaji a zahaji. jak je odmotavate, tak vas zahaji jeste vic. nejzakernejsi je, ze i kdyz jsou chciple vyplavene na breh, jsou porad nebezpecne. (na fotce vypadaj pekne, ve skutecnosti jsou mnohem hnusnejsi)

takze ja kdyz jsem se dobelhala domu z plaze, prolezla jsem hromadu webovek co a jak, kdyz vas zahnou. a tady je moje zjisteni:
1) pinzetou vyndat jakekoli zbytky chapadel, co se mohly zachytit na kuzi
2) 10 - 20 min polivat horkou vodou (okolo 45°C)
3) pak na dalsich asi 15 min poledovat,

ja jsem v horky vode nechala asi 5 min a pak poledovala a pochyre zmizely a sice to je jeste neprijemne, ale da se prezit. otazkou zustava, jak by se to chovalo, kdybych nedelala nic. jen pro prirovnani, nart me palil jako kdybych se intenzivne prochazela v koprivach, nebo stala asi 10 min v mravenisti a nechala se postipat mravencema

debilni je, ze nektere meduzi pozahani muze na kuzi nechat jizvy. me tahle mrcha postipala uz jednou, jinde a mene intenzivne, takze jsem 3 tydny mela na lytku takovou peknou cervene pupinkovatou mapu, ale zmizelo to bezestopy, coz predstavuje urcitou nadeji. na druhou stranu to ani zdaleka nebolelo jako dnes.

co dalsiho se da delat, ale je to neoverene a podle nekterych zdroju diskutabilni:
poledovat
nechat pusobit ocet
polit vodou s citronem
pomasirovat piskem nebo rucnikem (tohle nekde rozhodne nedoporucujou)

In order to win, you must do extraordinary things

tuhle jsem si četla nějaký e-mailový neweletter co mi přišel a zaujalo mě tam několik prohlášení. Sice se to nijak nevztahuje (aspoň primárně) k mému pobytu tady, ale tak mě to zaujalo, že jsem se rozhodla pár tady uveřejnit.


"Winning isn’t normal.  That doesn’t mean there’s anything wrong with winning. It just isn’t the norm.  It is highly unusual.


Every race only has one winner.  No matter how many people are entered (not to mention all those who tried and failed to make the cuts), only one person (or one relay) wins each event.


Winning is unusual.  And as such, it requires unusual action.


In order to win, you must do extraordinary things.  You can’t just be one of the crowd.  The crowd doesn’t win.  You have to be willing to stand out and act differently.


...


You can’t talk like everyone else. You can’t think like everyone else. You can’t be too willing to join the crowd, to do what is expected, to act in a socially accepted manner, to do what’s “in


...."

se vším naprosto souhlasím a hlavní message: plavat proti proudu, ne nechat se jím unášet a jít s davem ;-)

brazdeni vodnich hladin

po tom, co jsem si myslela, ze mi sousedovic pes sezral nejen zabky, ale i snuru od surfu, mela jsem zkazene cele utery. krasne vlnky, slunicko a ja doma:-( sousedi, majitele psa, o sure, zabkach ani spodnim pradle spolubydlici nic nevedeli a ani nikde na zahrade se nevalaly zadne kousky. bylo to divne. ale kdo by kradl jen provaz, kdyz ma vedle cely surf a kdo by kradl ochozene boty nebo nosene spodni pradlo? doteka to zustava velkou zahadou. nastesti az na ten provaz k surfu. jimmy jel v ut na surf trip a tak chris napadlo, ze by tu snurku mohl mit on. tak mu volame a jo, jeho kamos ji omylem vzal. hura! nemusim kupovat novou, ale na surfika to moc nevypadalo. navic byly obrovske vlny.

pak Chris navrhla, ze bychom jeste s Jimmym, nez pujde do prace, mohli precijen tu plaz otestovat. nechala jsem je bojovat s obrima vlnama, tak 5ft minimalne a zustala jsem v pene trenovat to, co potrebuju. a hle, ono to slo. kazda dobra vlna me zanesla az na konec plaze, coz byl muj cil. timto chvalim svoje nove prkno, pze je skutecne stabilni a dobre jezdi. takhle dobre jsem jela naposledy na o 1,6ft delsim, coz je velky rozdil. asi jako mezi slapedlem na vltave a parnikem vysehrad. takze super pocit. ale v utery toho bylo vic. obrovske vlny na horizontu, ktere se lamaly a nechavaly takovy krasny duhovy opar a zavoj za sebou. sli jsme dost pozde, takze kolem 8 vecer plaz orazrovalo slunce, nebe bylo napul ruzove a odrazelo se do more, na horizontu se lamaly obrovske vlny (z vody to vypada jinak, nez ze souse), plaz byla prazdna, jen par lidi surfovalo v dalce. proste nadhera parada. lepsi nez kdyz jsem potkala skoro na tom samym miste delfiny.

chvili jsem taky premyslela o rozdilech mezi surfem a windsurfem. trochu me deprimovalo, ze bud nebyly vlny a musela jsem cekat ve vode (vetsinou sama) nebo se vlnu nepovedlo chytnout spravne, coz fakt stve a nakonec kdyz uz jsem dojela uspesne k plazi, tak jsem musela bojovat s vlnama "v protismeru" abych se dostala tam, kam bylo potreba. clovek si pripada jako sisifos, porad bojuje s vlnama. jednu prekonate a druha vas smete zpet. ale stejne to svezeni...

a windsurf (je vsem jasny, ze poradne neumim ani jedno, ok?!)... tam clovek ceka na vitr. vetsinou ceka na brehu a bandickou spolucekatelu. to je vetsinou lepsi, nez cekat na vlnu, pze to kolikrat clovek ceka sam, nemuze jist, pit ani hrat zadne hry :-) cekani na vlnu ve 2 je ok ;-)

pak vecny boj. kdyz clovek ani jedno neumi, musi se pekne prat. s vlnama, ktery ho nechteji pustit kam chce a porad ho vraci ke brehu nebo s vlnama, ktery se nepovedou a smetou vas pekne pod hladinu. v utery mi tohle prislo namahavy a otravny, ale dneska s odstupem uprimne priznavam, ze vecne tahani plachty z vody a boj s vetrem je stejne namahavy jako s vlnama.

uz uplynulo par dni, nez se mi podarilo dopsat tenhle prispevek. vcera byla obrovska boure, plavcici vyhnali lidi z plaze, za pul hodiny se ochladilo ze 40st na 25°C. z brazdeni hladiny ani z opalovani nic nebylo. tak jsem jela do prace. koukam na plaz, na slavou surfem a davy turistu proslulou, bondi beach a co moje oko nespatri. po hladine se s nadesnim svym vlastnim prohani plachticky. takove 5,2 windsurf plachty. bohuzel jsem nemela fotak, tak aspon dole prikladam fotos z mobilu. kdyz fouka, tak proste fouka a ten pocit sily vetru je uplne o necem jinym nez sila vody. zatim se mi zda, ze boj s vetrem je mnohem narocnejsi a vic vzrusujici.

tady je par fotek ze silvestra, z vyletu do nar.parku, z vecere, skolni party, stredecnich obrich vln a vychodu slunce.

2010

plany a neplany

Halo halo, hlasi se radio sydney.

mame 10.18 rano, venku polojasno a cas vyrazit do skoly. protoze pondelni a uterni hodiny jsou trosku nudne, dovolujeme si dnes zameskat prvni hodinu a vyrazit az na 11h. v nadeji, ze opet cele vyucovani neprochrnim.

dnes a zitra nemusim do prace, tak doufam v nejake grilovani nebo veceri v mem novem bydleni a hlavne v surf. jenze vyskytl se tu maly problemek, sousedovic krasne stene huskyho si rado hraje a odnasi nam veci z terasky. takze ted uz postradam zabky, snuru k surfprknu, spokubydlici spodky a druhy spolubydlici ma okousane boty. dneska budeme muset zakrocit.

bydleni na bondi beach je ale jinak perfektni (az na obcasny dopravni kolaps, ale ja nastesti bydlim na severni casti, takze se do autobusu vzdy vejdu). sice spim na palande, ale uz si zvykam a kolikrat se budim a pripadam si jako v normalni posteli. v pokoji se mnou bydli Nemka Christina, suprova holcina, docela je mi lito, ze jede v unoru uz zpet do Evropy. V druhem pokoji bydli Jimmy a Todd, prvni je ozifikovany Ir a druhy nefalsovany australan. oba jsou hudebnici, prvni jeste napul student a partyman, druhy trochu vic seriozni tvrdy pracant. moc se s nima bohuzel nepotkavam. ale surfuji vsichni, coz je pro me dobra motivace. akorat musim najit tu snuru, na free style si na prelidnene plazi netroufam.

nevim li jsem to uz psala, ale v praci jsem zustala v darling harbour. je to tam relativne OK, takze si nemuzu stezovat.

v sobotu jsem byla s Christinou se podivat ve Valcluse, coz je trochu severnejsi od nas na plazi. je tam shark bay, takovy prouzek plaze ohraniceny sitema (skoda, ze jsem nemela fotak) a pak dal jine male plazicky, kde  bylo malo lidi, tepla voda, zadne vlny a paradni vyhled na harbour bridge a operu. a na furu jachratu, bohuzel wiondsurfare jsem nevidela ani jednoho :-(

ted uz musim vyrazit do skoly, nebo si Steven, nas koordinator rozmysli moje umisteni do cambridge proficiency class, coz bych dost nerada.

tak lovu zdar a posilam do zasnezene evropy trochu tepla a slunce. ;-)

happy new year

jak na novy rok, tak po cely rok. takze co me ceka, nebo neceka.

po pravde bych byla rada, kdyby tohle prislovi neplatilo. na silvestra jsem byla v praci, byl to masakr, asi milion lidi, ale s kolegama docela sranda. a pak jsem s 2 sla na chvilku k jednomu z jejich kamaradu. bohuzel jsme nestihli ohnostroj a prvni misto, kam jsme dosli taky nebylo OK, ale pak jsme se presunuli na strechu atelieru na nejvic party ulici ve meste s paradnim vyhledem, tak to stalo 100% za to. pripitek byl pivem a jeste importovanym, ale proc ne.

rano jsem se stehovala na bondi beach - bylo to trochu fofrem, pze jsem myslela, ze se mozna prestehuju az 2/1 ale kamarad mel pujceny auto a nabidl mi pomoc a prevoz veci, za coz jsem byla rada a tak jsem mela perfektne spakovano a uklizino za 2 hod. pak jsem se prestehovala a zase jsem padila do prace.

takze co by me cekalo v roce 2010? party s neznamyma lidma, stehovani a prace... no nevim...

v SO jsme byli na vylete v narodnim parku a az na par destiku to byla parada. super priroda, super vyhledy, super grilovani. casem nahraju par fotek.

ted me ceka 5 dni v praci a snad si konecne koupim surf. a zase zacina skola, tak se uvidi.

na zaver: zaujala me tady jedna vec. ted, v novem ubytku v opravdu krasnem! (ale tmavem) byte s teraskou, stejne jako v tom minulem starem, nejsou zadne zasuvky v koupelne. nejak si to nedovedu vysvetlit, jestli tady lidi nepouzovaj feny a dalsi koupelnove elektricke pristroje nebo cim to je....